Lucie Němcová – žena s nekonečnou variabilitou talentů

Kdo je pro mě Lucie Němcová?

Lucie je pro mne žena neskutečně zručná s mnoha talenty, vždy s úsměvem na tváři a otevřenou náručí pro ty, kdo to potřebují. Je to žena v pravém slova smyslu, empatická, láskyplná, kreativní, vědomá, napojená na cyklus přírody a na dávnou moudrost předků. Je to pro mě žena, která žije tak, jak cítí. Nyní si velmi uvědomuji, že ani nelze do pár slov vyjádřit všechny nádherné emoce, které mám s ní spojené. Je to žena, matka, manželka, kamarádka, kněžka, tvůrkyně a podporovatelka. Žena se srdcem na pravém místě.

Jaká byla tvoje životní cesta?

Vyrostla jsem v milující rodině, která vždy podporovala moje zájmy a další vzdělávání. Práci jsem si vždy vybírala kreativní – pracovala jsem v prodejně s historickými zbraněmi, v muzeu voskových figurín, zoologické zahradě, dětském koutku, zverimexu, jako ředitelka Muzea dětské kresby… Ve volném čase jsem se věnovala svým koníčkům – historickému šermu, tanci, divadlu, masážím a společně s mou rodinou pořádání programů pro děti a dospělé. Později mi zemřela maminka a tento okamžik mi otevřel novou cestu – uvědomila jsem si, jak je lidský život krátký a odešla z práce na úřadě, která mi dlouhodobě nevyhovovala a byla plná stresu. Vrhla se na volnou nohu – otevřela jsem si nejprve obchod s plyšovými medvídky, později jsem k němu přidala i medvědí muzeum. Díky tomuto „uklidnění“ jsem otěhotněla. Snažila jsem se i nadále pracovat, chodila jsem do práce i s miminkem, abych udržela svůj medvědí projekt při životě, ale když bylo malému rok a půl, musela jsem přestat. Bez hlídání jsem byla naprosto vyčerpaná a bylo mi čím dál hůře na těle i na duši. Medvídky jsem dočasně zavřela. Byla jsem naprosto na dně. Po několika měsících „přežívání“ jsem šla na ženský kruh k Petře Cihlářové, kde jsem objevila, že existuje vzdělávání kněžek – a rozhodla jsem se, že do toho půjdu, připadalo mi to jako jediná záchrana. Po dvou a půl letech nepřetržité péče o dítě jsem odjela na první volný víkend výcviku a byla jsem naprosto nadšená – to bylo přesně to, co mi chybělo, co jsem kdysi znala a nechala jsem to ze svého života odejít. A když dnes říkám, že mi to „zachránilo život“, není to až taková nadsázka. Dnes jsem ve třetím ročníku výcviku, vzdělávám se v aromaterapii a otevřela jsem si studio pro ženy – které se pak díky koronaviru změnilo v Medvědárium… A nejspíš mě čekají další změny, protože tato doba podnikání příliš nepřeje. Já se ale tak snadno nevzdávám.“

Co tě vedlo k tolika změnám ve tvém životě?

„Uvědomění si vlastní hodnoty a snaha ji do svého života zase vrátit – být zase žena, ne jen matka, najít sebevědomí a schopnosti, které jsem měla před tak velkou změnou, jakou byl pro mě porod.“

Jak byly tyto změny pro tebe důležité a k čemu dalšímu ti pomohly?

„Byly obrovsky důležité a přinesly mi kromě sebeúcty a sebedůvěry lepší vztahy s manželem, dítětem i rodinou. Sami vidí, že když mě „vypustí“ mezi ostatní ženy, vracím se odpočatá, příjemná a nabitá novou energií. A z toho mají prospěch i oni “

Jaký je tvůj příběh a co tě přivedlo k tomu tvořit rituály? Jak změnily tvůj život?

„Příběh jsem zhruba vypověděla v první otázce – přidat bych mohla ještě to, že mě to přes mého koníčka, kterým je historický šerm, přirozeně táhlo i k mytologii, historii, pověstem, bylinkám, stromům, kamenům, historii odívání, šperků, kultury té či oné doby a s tím i souvisejícími zvyky a rituály. Později jsem se naučila používat a vytvářet vlastní rituály při výcviku kněžek. Od té doby jsem více ukotvená v běžném životě, tvoří přirozené předěly v kole roku.“

Kdy ses rozhodla začít tvořit pomůcky pro rituály a co tě k tomu vedlo?

„Pomůcky na rituály jsem začala vyrábět a shánět tak nějak přirozeně – během výcviku jsme potřebovaly celou řadu různých předmětů, z nichž některé jsem měla díky šermu doma, jiné jsem uměla sehnat při prolézání starožitnictví a vetešnictví, další jsem zase zvládla vyrobit – ke kreativním technikám jsem měla vždy velmi blízko. A protože jsem zároveň praktická, vše jsem si sbalila do krabičky, aby se to dobře přenášelo – bylo tam vše, co je k provádění rituálů potřeba. Tak vznikla první kápézetka pro kněžky – ale nebyla to krabička poslední záchrany, spíš první Ostatním ženám se to velmi zalíbilo a tak jsem záhy vyráběla krabičky i pro ostatní, sháněla rituální poháry, závoje, masky, oděvy, vyráběla panenky bohyňky, květinové čelenky, rituální náušnice, vykuřovadla a vějířky, svíčky a mnoho dalšího.“

Otevřela jsi muzeum plyšových medvídků. Jak vznikl tento nápad?

„Medvídky jsem sbírala odmala, v zahraničí navštěvovala specializované medvědí obchody a muzea, a když jsem odcházela z úřadu, chtěla jsem se živit nějakou prací, která bude přinášet lidem radost. Zároveň jsem neměla moc peněz na podnikání, ale nechtěla jsem si půjčovat. Vzpomněla

jsem si na svou medvědí sbírku, část z ní jsem rozpustila, nakoupila ještě nějaké další, pronajala si malý obchůdek v Karlíně a pustila se do podnikání. A musím říct, že to krásně funguje – když lidé vstoupí dovnitř a usmívá se na ně několik stovek medvídků, přenesou se do dětství a automaticky se usmívají také. Později jsem musela obchod a posléze i muzeum několikrát přestěhovat, až jsem nakonec zakotvila v Praze 6 na Petřinách, kde zároveň bydlím. Bohužel současná epidemická doba zatím podnikání moc nepřeje. Snažím se proto vymyslet a propojit dva světy – a tak chystám v Medvědáriu minihernu s prodejem medvídků a zároveň místo pro setkávání maminek a rituálů.“

A jakou cestou jdeš nyní? Jaké jsou tvé vize do budoucna?

„Jak už jsem naznačila v předchozí odpovědi, snažím se momentálně najít, jak se v současné době udržet nad vodou – obchod mám momentálně zavřený, setkávání je zakázané, tak se zatím vzdělávám a připravuji na další možnosti. Na Petřinách chybí mateřské centrum, a tak se něco podobného snažím vytvořit – protože kromě seniorů jsou často maminky na mateřské ty nejosamělejší bytosti na světě. To bych ráda změnila.“

Je něco, co bys chtěla předat mým čtenářům? Nějakou důležitou myšlenku nebo vzkaz?

„Nevzdávejte se – vždy existuje nějaká možnost. Pěstujte si přátelství a dobré vztahy s okolím, nezapomínejte na lásku – a také sebelásku – a péči sama o sebe. Užívejte si každého dne “

 

Lucii najdete zde : https://cesta-knezky.webnode.cz/

Mým posláním, je pomáhat lidem v náročných životních situacích. Díky mým dlouholetým zkušenostem v osobním poradenství se již mnoho lidí posunulo dál a oprostilo se od toho, co je tížilo. Učím lidi, jak získat sílu a motivaci, vyřešit své problémy, protože vím, jak na to. Baví mě stále hledat a vytvářet nové možnosti, jak úspěšně najít tu pravou cestu na jejich životním rozcestí.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.