Markéta Prchalová – žena, která umí provázet vaší duši na její cestě

Ceremonialistka, kněžka, průvodkyně rituály dospělých i dětí, výtvarnice, divoká a divo-tvorná matka

Svou jemností a hlubokou empatií se dokáže nacítit na potřeby druhých, vyslechnout je bez souzení a dopřát jim prostor a provedení rituálem podle jejich potřeb. Svou pozitivní a láskyplnou energií dokáže vytvořit posvátný a bezpečný prostor. Je od mala velice spjata s přírodou a vede i ostatní ženy k jejímu naslouchání, stejně tak jako naslouchání jejím cyklům, ale i svému tělu, intuici, přirozenosti, ženskosti. Provází ženskými kruhy a kurzy. Svou hravostí je blízká také dětem, se kterými pracuje již několik let. Je nesmírně kreativní a nechává skrze sebe promlouvat múzu ve svých výtvarných dílech a výrobcích, spojující umění s duchovnem, archetypy, posvátným ženstvím a přírodou.

Kdo je pro mě Markéta Prchalová?

S Markétkou jsem se seznámila na výcviku kněžek, kde jsme společně tvořily rituály, které jsou naší velkou vášní. Napojení na přírodu, intuici, srdce a podporu ostatních máme obě vrozené. Moc ráda jsem v její energii, cítím v ní klid, teplo, jako bych byla v pelíšku. Tak jakoby se zastavil čas a vše plynulo správně. Umí tvořit rituály pro jednotlivce, ale i pro partnery a rodiny.

Markétka má mnoho darů, které naprosto obdivuji. Je tak zručná a já se těším až se rozjede její eshop s věcmi na rituály. Jako jsou krásné svíčky, vázičky, lapače snů a co zbožňuji jsou její nádherné obrazy. Tolik darů a talentů, které má se málokdy najde u jednoho člověka. Její nacítění a intuitivní podpora vedou k životním skokům. Díky rituálům se lze vymotat ze zacyklených kruhů.

Markétko, co by jsi nám o sobě chtěla prozradit ? Co teď aktuálně děláš a jak tě to naplňuje ?

Většinu mého času a srdce naplňuje momentálně můj syn Artuš, u kterého neustále žasnu, že mám ten dar moci pozorovat, jak se vyvíjí život, člověk, minutu po minutě. Pozoruji také ono pověstné „moje dítě je mi velkým učitelem, hlavně žití v přítomnosti“. A zažívám poznání, jak neskutečně obrovský prostor ta přítomnost je. Někdy mi přijde nekonečný a jindy, že v něm čas letí až příliš rychle.

Můj muž i můj syn mi však dávají i prostor pro dělání toho, co mě naplňuje a co vychází z mého srdce jako ta jedinečná esence: vedení rituálů, ženských kruhů, prostor pro kreativitu a připravování e-obchůdku s ručně vyráběnými dárky pro příležitost přechodových rituálů, pro rituální malování hennou i psaní článků a příspěvků v rámci mého projektu Tajemství života v cyklech.

Jak to bylo dříve ? Jak jsi žila než jsi začala dělat to, co tě baví?

Já vždy dělala hodně věcí, které mě bavily a naplňovaly: hrála divadlo, malovala, fotila, procestovala půlku Evropy, učila v Nepálu. Problém byl v tom, že jsem si myslela, že v ničem nejsem dost dobrá na to, abych se tím mohla živit, a tedy musím dělat něco jiného. Tedy něco, co mě nebaví, ale uživí. Vystudovala jsem cestovní ruch, ale pořád jsem se nedokázala nějak smířit s tím, že budu v saku a uhlazených vlasech stát někde v hotelu jako recepční nebo vodit tlupy ruských turistů se vztyčeným deštníkem po Václaváku.

To byl ten vnější svět. Mnohem důležitější byl ten ale ten vnitřní, ve kterém jsem se nevyznala, nevěděla jsem ještě o své vysoké citlivosti a přišla si často jiná, že nezapadám do tohohle světa se svou vírou v pravdu a lásku. Nevěděla jsem, kde je moje místo, jaké jsou moje dary, ale ani nic o hlubokých emočních zraněních z dětství a dospívání, které nevědomě ovlivňovaly celý můj život. Nemluvě o nepřijímání svého ženství a trpění menstruace jako nutného břemene. Byla jsem hodně ztracená.

Objevily se v tvém životě nějaké překážky? Něco co tě vedlo k té změně?

Pamatuji si to úplně přesně. Vnímám to jako zatím největší mezník v mém životě. Bylo to po vysoké škole, mně zhruba 23 let. Přestěhovala jsem se do Prahy a těšila se, jak teď konečně začne ten svobodný život. Místo toho jsem vůbec nemohla sehnat práci v oboru a chodila někam do kanceláře vyplňovat faktury za elektřinu a plyn. Pořád jsem hledala tu „pravou lásku“, ale místo toho se jen motala ve vztazích, které mi jen zrcadlily neúctu k sobě samé. Chyběla mi příroda a tohle vše vyústilo v půl rok depresí a pochybování nad tím, že jestliže tohle to je ten dospělácký život, zda má vůbec smysl.

Dnes jsem za toto období neskutečně vděčná, protože díky němu jsem měla možnost jít více do hloubky a vlastně poprvé v životě se setkat se svojí duší, která už tak moc „křičela“, že kráčím úplně jiným směrem, než si ona přeje. Od té doby jsem s ní v kontaktu a můj život se neskutečně proměnil.

Co tě v tvém životě vede? Čemu nasloucháš ? Jak poznáš, který směr je ten správný?

Trvalo mi to dlouho, než jsem se znovu napojila na svou intuici a instinkt. Vnímám, že tyhle dvě slova mají v dnešní době hodně vyprázdněný význam, nikdo vlastně neví, co znamenají, protože je neznáme z vlastní zkušenosti. Přitom já je teď vnímám jako ty největší, nejhlubší a nejsilnější ženská kouzla. Možná i to, čeho se po staletí muži báli. Vnímám v tom i ono „čarodějnictví“. Protože jakmile se žena napojí na svojí intuici a instinkt, napojí se zároveň na svojí sílu a jistotu, že vždy kráčí tím správným směrem, i když to někdy bolí, nejde racionálně odůvodnit a důvod se může ukázat až mnohem poději. Pokud máme důvěru ve svojí intuici a instinkt, máme důvěru v život. Myslím, že nelze dát jednoduchý paušální návod pro všechny, jak se s nimi opět spojit, ale s jistotou vím, že ta cesta vede přes poznávání svého těla, svojí duše, mysli a sebe sama.

Vnímám, že je to vše propojené. Protože teprve když se napojíme na naši vnitřní sílu, vedení a důvěru v život, teprve pak můžeme zdravě a beze strachu rodit naše děti, být jim příkladem a vytvořit tak zdravější a láskyplnější svět.

Co tě vedlo k tomu se stát se kněžkou? Vést rituály?

Rituály a magie mě přitahovaly už od mala, ale vždy a všude se prezentovaly jako něco odtrženého od (minimálně současného) života, zvráceného, nebezpečného, černého.

Když jsem hledala nějaké učení, které by popisovalo to, co v životě cítím a čemu věřím, šla jsem chvíli cestou východních tradic i šamanství, ale nic jsem necítila jako to je moje. Až mi život přinesl poznání valonské tradice kněžek. Učení zakořeněné a vycházející tady z Evropy, z ženského principu, z moudrosti Přírody, z uctění života tady na zemi, v lidském těle se všemi jeho fyzickými ale i emočními procesy. Když jsem pak já sama prošla několika rituály, a měla možnost pocítit, jak obrovsky léčivou schopnost mají, došlo mi, že tohle je to moje „dětské přání“ stát se doktorkou. Jen s tím, že toužím pomáhat vyléčit duši! Rituály tu schopnost mají.

Co bys doporučila ženám na jejich cestě životem ?

Asi nejvíce to, že každá máme tu svojí cestu jedinečnou a moc bych přála, aby každá žena našla tu svou. Jedno z nejlepších, co pro sebe mohou udělat je najít si svůj podpůrný kruh vědomých žen, které ji na ní podpoří a přijmou s vědomím její vlastní jedinečnosti.

Je něco, co bys chtěla předat čtenářkám ? Nějakou důležitou myšlenku nebo vzkaz?

Poznat a přijmout sám sebe. To je hlavní způsob, jak to dovolit i ostatním, jak žít respektující a harmonický život, jak vytvářet harmonické vztahy, přivádět na svět děti vědomě a nechat je svobodně růst. Poznat své dary i stíny. Všichni je máme.

A hlavně, ať dokážeme radovat ze života i v této nelehké době.

S láskou

Markéta

www.marketaprchalova.cz

Prchalová Markéta

 

 

 

 

Mým posláním, je pomáhat lidem v náročných životních situacích. Díky mým dlouholetým zkušenostem v osobním poradenství se již mnoho lidí posunulo dál a oprostilo se od toho, co je tížilo. Učím lidi, jak získat sílu a motivaci, vyřešit své problémy, protože vím, jak na to. Baví mě stále hledat a vytvářet nové možnosti, jak úspěšně najít tu pravou cestu na jejich životním rozcestí.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.