Nasloucháte svému tělu? Víte, jak se to dělá, abyste mu dokázali porozumět?
A proč je vlastně důležité mu rozumět, když přeci funguje samo a stačí mu dát najíst, napít a vyspat se?
Mnohdy nás k tomu něco změnit přivede až nemoc. Jsme naštvaní na své tělo, protože přeci nefunguje tak, jak by mělo. Nemůžeme díky tomu plnit svůj plán ani dělat to, co jsme chtěli.
Jako malé děti jsme napojení na své tělo a velmi dobře si dokážeme dát najevo, když chceme, aby jeho/naše potřeby byly uspokojené. Když máme hlad, žízeň, chce se nám spát, prostě přes to „vlak nejede“. Tělo vyšle signál, protože potřebuje dodat energii, aby mohlo fungovat tak, jak má. A my si o to umíme říct a to dost hlasitě.
Ve chvílích, kdy něco naráží na harmonogram našeho těla, se snažíme tomu přizpůsobit. Odpolední spánek versus skvělý výlet…chci si hrát ve školce, ale musím jít spát…sezení půl dne ve škole… Je to takový trénink na to, jak zvládnout zaměstnání, péči o rodinu,… Ale kam pak začíná mizet péče o nás samotné.
Mnohdy k tomu přispívá i systém v rodině. Jíme vždycky snídani v osm, a nebo podle toho, jak se vzbudíme a máme hlad? Kdo z vás zná věty typu: „budeš u toho stolu sedět, dokud to nedojíš“ nebo „maminka se s tím dělala a ty to nechceš jíst, víš, jak jí to bude líto?“
Jako děti intenzivně vnímáme i to, kolik času rodiče tráví v práci, domácími činnostmi nebo tím, co je baví. Jak často jsou unavení a vyčerpaní nebo nepřítomní v rodině.
Zastavte se dříve než ve chvíli, kdy se začnete cítit vyčerpaní a zkuste se zamyslet nad tím, jestli vnímáte signály svého těla. Opravdu stačí začít s maličkostmi jako je uslyšet kručení břicha a co to znamená ( hlad nebo nepohoda ). Napište si, jak se stravujete a v jakém čase. Kolik vypijete tekutin a jakých ( dřív než vás začne bolet hlava ). Jak spíte? Kolik hodin?
Respektujete cykly přírody? Na tu je naše tělo velmi napojené, i když máme pocit, že technické a jiné vymoženosti to překonávají. Užíváte si dobu zimního klidu, nebo se jí snažíte přebít umělým světlem? V době, kdy je dříve tma, je třeba se naučit si dopřát více klidu, odpočinku, aby se tělo mohlo regenerovat a nabrat sílu na období světla. Protože potom nebudeme tolik silně cítit jarní únavu.
Tělo je ale také to, které reaguje na podněty, které dostáváme z okolí. Ať už je to teplo nebo zima, světlo nebo tma, ale také, když se dostaneme do situace, kdy se necítíme komfortně, začneme se cítit „NESVÍ“. Nejsme ve „své kůži“. Někdy přijde strach. Jindy nám buší srdce naplněné těšením, láskou nebo vášní.
Tělo nám dává signály spojené často s prožíváním emocí. Ukazuje nám celou jejich škálu od strachu, přes radost, dojetí. Dejte na to, co cítíte. Určitým způsobem nás chrání proti tomu, abychom byli ohrožení, ale je důležité rozpoznat strach, který chrání, a strach, který omezuje, zatlačuje do kouta.
Zkuste pozorovat své tělo v různých situacích, jak se cítí, co přichází za tělesné pocity, emoce. Co říká intuice, náš vnitřní hlas?
A také skrze tělo vnímáme energii. Co nás dobíjí a co naopak energii bere?
Jak na nás působí i jednotliví lidé, kteří jsou v naší přítomnosti? Jak se cítíme, když s nimi komunikujeme? Když něco společně řešíme, prožíváme? S kým se cítíme dobře a inspiruje nás a nebo naopak nám bere naší energii?