Dan van Kampenhout také píše ve své knize Obrazy duše o takových malých šamanských panenkách:
„Mnohé duchovní tradice učí, že sílu, kterou předkové poskytují, mohou živí získat pouze, když jim vyhradí ve svých domovech a ve svých srdcích místo. V mnoha kulturách se pak najdou po domech malé oltáříky a na nich předměty zosobňující dřívější generace. Tu a tam se na oltářík pokládají kadidlo, pokrmy a nápoje a obětují se duchům předků. U některých sibiřských kmenů mívali v domácnostech schránku nebo malou skřínku s panenkami, představujícími předky. Přišla-li návštěva, byla její první otázka: „Jsou staříci doma?“ Na to byli předkové vyjmuti ze schránky, dostalo se jim pozdravení a každé panence po kapce vodky. Až poté se do jídla a pití pustili rodina a hosté.“
Vytvořit si doma malé místo určené našim předkům není nic složitého – podle své libosti na něj můžete umístit drobnosti, které vám připomínají babičky, dědečky, nebo někoho jiného ze svého rodu. Možná znáte pohádku Coco o malém chlapci Miguelovi, který se vydává do Říše mrtvých (a jehož rodina má doma také oltáříček pro své zemřelé).
Já takový oltářík mám, a kromě předmětů, které mi připomínají mé předky, tu mám vždy několik dalších symbolických předmětů:
Bez kořenů není schopný ani strom, ani rostlina růst a žít. V našem případě je to stejné. Když vyjadřujeme úctu tomu, co bylo před námi, můžeme z toho čerpat velikou sílu, podporu a léčivou energii. A to i v případě, kdy máme pocit, že jsme černá ovce rodiny, sýkorka v rodině kosů, slon mezi gazelami,… Pocity odcizení, neznámosti a jinakosti, ale také smutku, deprese apod. mohou totiž často plynout z toho, že držíme sounáležitost s někým z našeho rodu, komu se zrovna nedařilo, nebo byl z rodu vyloučen. Malým symbolickým oltářem, aktem uctění našich předků, vracíme sílu a zdraví sobě i celému rodu.
Mě osobně vytvoření takového oltáře (ale také mnoho rituálů a systemických konstelací na téma úcty k předkům a vyrovnání se s minulostí rodu) přineslo hlubší propojení se sebou, pocit opory a podpory, která ke mně proudí z mého rodu, ale také pevnosti v sobě, pocit lásky, uvolnění a velikou vnitřní sílu. Cítím ještě větší úctu k těm, díky nimž jsem na světě, k jejich životům a osudům, které leckdy nebyly zrovna snadné. Cítím ještě větší vděčnost za život a možnost ho žít – s podporou v zádech od mých předků, ale také tak, jak to odpovídá mé vlastní cestě. Děkuji také panenkám vnitřní síly, malým šamankám a léčitelkám, které v tomto procesu pomáhají.
S hlubokou úctou,
Markéta Nemetona
Více zde: https://www.nemetona-posvatny-haj.com