Vnitřní síla… někdy máme strach, co se stane, když budeme takoví a onací. Když budeme dělat to, či ono. Když se projevíme tak nebo jinak. Stále se jen ohlížíme na to, co na to řeknou druzí. Jestli nás potom budou mít rádi, protože to je to, oč nám často vlastně běží – o pocit přijetí, sounáležitosti, příslušnosti. No jo, ale jak se cítíme, když se dlouhodobě potlačujeme? Když dlouhodobě odsouváme sami sebe a to své na nějakou úplně vedlejší, odstavnou, slepou kolej, a snažíme se jet po koleji někoho jiného? Dostáváme se do kolotoče očekávání našich i těch druhých, nepříjemného pocitu na duši i těle, ztráty energie, boje o lásku, který stejně nikdy nevyhrajeme. Když se pak už i tělo hlásí – bolestí, únavou, nemocí, když už pak není chuť cokoli dělat, cokoli zkoušet, měla by to být jasná známka toho, že jsme vyhořeli do posledního uhlíku a zůstal jen prach. „Prach jsi a v prach se obrátíš…“ se říká… Jak dlouho to ale chceme vydržet? Nepřijali jsme náhodou, že takhle se to dělá, že se to takhle musí, hlavně to vydržet… a když budeme držet dostatečně dlouho, jednou to přece zákonitě musí skončit? Moc bych na to nespoléhala…

Jak už mnohokrát bylo řečeno, změna je v nás. Naši vnitřní sílu za nás nikdo jiný nepřevezme. Náš život za nás nikdo jiný neprožije. Jsem to já, jsi to Ty, jsme to my všichni, každý za sebe. Někdy musíme padnout na hubu a pěkně se u toho ještě nabít, aby nám to došlo. Ten krok je prostě na nás. A bude vždycky. Vzít si svou sílu zpět totiž není jednorázová akce, kterou Vás někdo naučí na semináři – v každé nové a další situaci můžeme být znovu a znovu vystaveni takovým okolnostem a podmínkám, že bychom radši padli k zemi a už nevstali. Pokud ale nechceme prožít život vleže, plazící se a skuhrající, nezbude, než opět vstát. Rozhodnout se pro život se vším, co k němu patří.

Pták Fénix vstává z popela, had Uroboros požírá sám sebe, aby se znovu zrodil. Příroda se cyklicky proměňuje, my ženy ji každý měsíc následujeme a zažíváme smrt i znovuzrození. V tomto prožitku je vše, co k životu patří. Tak to je.

Síla je v nás. I ve chvílích, kdy máme pocit, že nenávratně zmizela. Kdepak. Jen jsme ji zavřeli na tisíc západů do své třinácté komnaty, protože jsme se báli, že nás nebudou mít rádi. Tak ať. Všichni nás stejně nebudou mít rádi  Možná pojďme radši žít tak, jak opravdu chceme, třeba jen s hrstkou přátel, kteří nás opravdu milují a podporují, než ve snaze zavděčit se všem.

Krásný čas,
Nemetona a Divoká

https://www.nemetona-posvatny-haj.com

Mým posláním, je pomáhat lidem v náročných životních situacích. Díky mým dlouholetým zkušenostem v osobním poradenství se již mnoho lidí posunulo dál a oprostilo se od toho, co je tížilo. Učím lidi, jak získat sílu a motivaci, vyřešit své problémy, protože vím, jak na to. Baví mě stále hledat a vytvářet nové možnosti, jak úspěšně najít tu pravou cestu na jejich životním rozcestí.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.